Vladimír Kopecký, legenda českého i světového výtvarného umění, působil v letech 1990–2008 jako vedoucí Ateliéru skla Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Za tuto dobu vychoval celou řadu studentů – možná lépe ovlivnil, než vychoval –, jeho nedogmatický a komplexně rozvíjející způsob výuky měl pro mnoho z nich iniciační význam. Předestřel jim cestu k otevřenému chápání vzniku díla a umělecké tvorby, v němž nemusí platit žádná omezení kromě těch, která si umělec se vší pokorou, odpovědností a odvahou stanoví sám. Na tom, že „věc má mít tajemství“, jako na důležitém poselství ateliérových schůzek se shodli téměř všichni jeho bývalí posluchači. Stejně tak na důrazu na individuální vyjádření v tom médiu, které se k myšlené ideji váže.
Název výstavy vychází z jednoho známého textu Vladimíra Kopeckého: „Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou…“, jehož zjednodušená varianta se objevila i v názvu jeho monografie Bouře a klid. Vyjadřuje krajní polohy jeho díla i osobnosti, oscilační pohyb mezi přísnou geometrií a radikálním autorským gestem. Zároveň má naznačit charakter osobnosti, jejímuž působení byli jeho studenti vystaveni.
Nebylo možné vystavit ukázky prací všech studentů a stážistů, kteří Kopeckého ateliérem prošli. Pokusili jsme se představit co nejpestřejší „vzorek“, různé ročníky absolutoria, rozličná média (je zajímavé, kolik původních „sklářů“ se právě pod vlivem Kopeckého od skla rozběhlo k dalším výtvarným médiím a technikám), rozmanitá témata, materiálové i obsahové experimenty…
Vystavujících čtrnáct absolventů je doplněno o „hosta“ výstavy, o práci sklářského výtvarníka Mariana Volrába, který byl na akademické půdě Kopeckého asistentem, spolu s ním se podílel na formování studentů, ale také Kopeckého podněty sám přijímal.
Výstava Zasaženi bouří a klidem není pojímána jako hommage à Kopecký. Jednotlivá díla a úvodní krátké autorské textové vstupy mají charakterizovat vztah daného výtvarníka ke Kopeckému, vazbu, to, co si ze soubytí s ním odnesl, impulz do dalšího profesního a často i osobního života. Některá vystavená díla vznikla přímo pro tuto expozici, jiná autoři zvolili s tím, že jejich prostřednictvím vnímají souvislost s Kopeckého pedagogickým působením či že vyjadřují cestu, kterou díky němu ušli. Cestu velmi svobodné, autentické tvorby.
– Helena Musilová
